MASKY PŘÍBĚHŮ…

Stále si nasazujeme masky příběhů, které žijeme. Příběhů, které si v lepších případech píšeme a tvoříme sami, v tom horším případě vznikají z očekávání a tužeb druhých. Hrála jsem hlavní roli ve spoustě příběhů, kdy scénář psal vždy někdo jiný. Během svého života jsem nosila mnoho masek. Z očekávání druhých se zrodila maska hodné holčičky, maska milující, poslušné a věrné manželky, milenky a děvky, maska matky… Už ani nevím kolik masek a příběhů jsem během svého života nasadila a pojala za své. Bylo jich opravdu hodně. Ještě jsem ani pořádně nesundala jednu a už nasazovala další. Ale každá maska, něco váží a tíha s nimi spojená začala být jednoho dne neúnosná. Příběh silné ženy, jejíž masku jsem dlouho nosila, skvělé “muly”, která zvládá nést na svých zádech hodně, byla tak zatížená, že to už neunesla a zastavila se. A toho dne, přichází změna…                                                                                       

Jen tak tam stojím a civím. Můj pohled na vnější svět, skrze nasazené masky je úplně prázdný. I přes to, že jsem  součástí mnoha příběhů, ten můj, vnitřní a niterní není nikde. A DOST! Své třesoucí se dlaně pomalu přikládám na obličej a beru do nich nejvrchnější masku. Masku silné ženy, která na sebe vzala tíhu všech příběhů a odkládám ji na zem. Ufff…padá ze mě ohromné břímě. A pak pokračuji dál. Chápající maska, oddaná žena, vášnivá děvka, pečující matka… A další a další. S každou další odloženou maskou, se blížím sama sobě… Znovu přikládám ruku na obličej a ucítím ji na své tváři… Úplně mne to vyleká… Má ruka na “holém” a absolutně obnaženém obličeji. Celá se chvěji… Je to strach..? Či vzrušení…? KDO JSEM…? Kdo vlastně jsem a jaký příběh žiju…?