ALFASAMCI Z POHLEDU ŽENY

Téma, které se v posledních dnech otevřelo v debatách nejen na FB jsou ALFASAMCI. Nejsem zde moc aktivní, ale tyto debaty upoutaly mojí pozornost. Pozastavuji se nad rozdílným názorem mužů a žen na toto téma. Je pro mne inspirací k zamyšlení a ponoření se do hloubky obsahu sdělení, které toto téma s sebou přináší. 

Hned na úvod, zde uvedu, že nejsem feministka, miluji a ctím muže. V životě jsem měla silné muže, slabé muže i alfasamce, tudíž mé zamyšlení bude postaveno na vlastní zkušenosti. Každý z nich mi do života “něco” dal. Díky nim, jsem se mohla vyvinout do té, kterou jsem dnes. To jen úvodem, aby bylo jasno, že nejsem feministická teoretička 🙂 Záměrem mé úvahy není až tak rozbor alfasamce, ale otevření prostoru pro názor žen a jejich pohled na již zmíněné alfasamce, ale i pro názor mužů…

Začala bych asi tím co mě zajímá nejvíc, proč tolik můžu touží po tom, být alfasamcem, či mít jeho kvality. Je to kvůli moci? Touha po tom, být nejsilnější? Touha po tom, být nejlepším lovcem a ulovit co nejvíc žen? Touha ovládat a vládnout, či udávat druhým směr? Touha být neporazitelný? Touha vyšplhat až na vrchol? Nebo je tam ještě něco jiného? 

Budu moc ráda muži, když mi napíšete své důvody(za předpokladu, že je to i Vaše touha), nebo svůj názor, proč si myslíte, že je v mužích tato touha ukrytá. 

Další rovina zamyšlení je ta, zda je vůbec alfasamec i v lidském druhu. Není to záležitost jen zvířat, hlavně těch druhů, které žijí v tlupách? Zvíře “solitér” podle mě nemá potřebu být alfou, je pevný sám v sobě. Otázka, která se nabízí je : “ Kdyby muži žili každý sám za sebe, měli by potřebu být alfou”?  S jedním solitérem žiju již 10let ve vztahu. Je pevný sám v sobě. Tato pevnost mu přináší hlubokou sílu, která ale vůbec nevychází z potřeby být alfou. Možná to pramení z hluboké důvěry sám v sebe, pak není zapotřebí si “poměřovat” sílu s druhými. 

Co si o tom myslíte?

No a konečně se dostávám k ženám. Můžu zde sice mluvit jen sama za sebe, nicméně jakési potvrzení mi přináší i spousta klientek, které za mnou přichází na konzultaci či semináře. 

Začala bych tím, zda vůbec muže zajímá názor žen. Setkávám se s tím, že úplně moc ne. Pokud žena vysloví svůj názor směrem k mužům, je většinou označená za feministku, či zraněnou ženu, nebo ezopipinu(jak jsem byla nazývána po zveřejnění mých příspěvků směrem k mužům). Ale pánové, co když to ženy mají opravdu jinak, než si myslíte? Dokážete opravdu naslouchat tomu co říkají? Nebo je svým postojem vždy “uzemníte” tím, že mají “něco” nevyřešené a že vy nejlíp víte, jak by to mělo být?

Mé poznání k tomu, po jakém muži ženy touží je následující. Každý v životě procházíme určitým vývojem. A v každé fázi je pro nás zapotřebí jiná kvalita muže. Tak do těch 35-40let ženy vyhledávají silnější samce. Možná je to jen z klasické touhy počít potomka s nejsilnějšími geny, možná je to jen tím, že kvalita sexuality je v tomto věku u ženy ještě jangová a otočená směrem ven. Od 38let oheň začíná slábnou(při zdravém životním cyklu). A slábne i touha ženy po prožívání povrchní sexuality. Už nechce být nástrojem k ukojení chtíče mužů. Už nemá touhu do to “bušit”, chce cit, jemnost, trpělivost a hlavně pevnost a přítomnost muže. Obrací se do sebe a je to naprosto přirozený cyklus života. V tomto bodě, mám zkušenost, že muži často naráží. Nepřijímají, nebo přesněji řečeno odmítají tento typ žen, které se obrací dovnitř, aby prošly přirozenou proměnou v moudrou ženu. V této fázi jsou ženy od mužů často zesměšňovány a odmítány. Nazývají je s posměchem Bohyní a ezopipinou. A přitom je to dar nás žen. Vždy jsme vedené k tomu, že dokážeme opustit a nechat zemřít to, co už je prázdné a nefunkční. Obracíme svou pozornost dovnitř, možná by se dalo říct, že se zakuklíme, tak abychom se mohly znovuzrodit (ale tomu bych věnovala samostatné téma). No a po 42-tém věku, jsem si téměř jistá, že žena po alfasamci netouží(znovu opakuji, při zdravém vývojovém cyklu). Oheň slábne a moudrá žena, ho začne používat pro sebe a svou proměnu. I muži jsou vedení od své vnitřní ženy, která je po 42-tém roku vybízí k tomu, aby přestali šplhat na vrchol a našli v sobě odvahu sestoupit do hloubky sebe sama. 

Proč muži tento hlas neslyší? Má to snad spojitost s odmítáním žen ve vnějším světě? Odmítají sami v sobě ženskou stránku? Co myslíte? 

Něco závěrem…

Hluboké učení MUENA, ze kterého vycházím a čerpám, nás vede do hloubky. Primárně do hloubky sebe sama, tak abychom se pevně zakotvili a spojili sami se sebou. Odtud potom vychází pohled na svět a to, co nám do života přináší. Není to žádná neuchopitelná ezokravina. Můžeme se zde opřít nejen o Jungovskou psychologii, ale i o prastarou Božskou monádu. V černé je bílá, v bílé černá. V ženě je mužský aspekt, stejně tak i v muži je obsažen ženský aspekt. Veškerá dávná učení vycházela z prolnutí mužského a ženského v nás. Jen tak se dostáváme do harmonie, sami se sebou, se světem. Odpadá touha vládnout, protože každý moudře vládne sám sobě. Přichází přirozený PŘEROD MUŽE – ZROZENÍ KRÁLE, který usedá na trůn s otázkou: “Co můžu udělat pro tento svět?”,  a tím přechází do služby – služby celku. 

Takže pokud se vrátím zpět do “vnitřního světa” a dívám se vnitřním zrakem ven, pokládám si otázku. Proč muži odmítají názor žen? Je to snad odraz toho, že odmítají slyšet ženský aspekt ve svém nitru? A co když jim tento vnitřní hlas už dlouho říká, že je čas nechat zemřít to staré? Co když je už dlouho vybízí k PŘERODU MUŽE…?