MUENA – UMĚNÍ INTIMITY

Kdysi dávno, mi jeden moudrý učitel na střední škole řekl větu : „Vždycky je důležitý úvod, aby každý mohl vědět o co jde…“ :o)

Je nám ctí, že Vás můžeme tímto ÚVODNÍM článkem seznámit s UMĚNÍM INTIMITY….
Před víc jak 12 lety, když jsem začínala podnikat a sestavovala svou nabídku služeb, která obsahovala také práci s tělem, sexuální energií a tantrou, jsem přemýšlela jak tuto „práci“ nazvat.

Sexkoučink se mi nelíbil, sexualbodywork také ne… Jakým jiným slovem jde nahradit slovo sex?
A přišlo mi, že to co je sexuální je také intimní, takže bylo jasné, že slovo INTIMITA, je to pravé.
A v tom mladší syn pronesl INTIMITY ART… A protože miluji český jazyk, který je neuvěřitelně krásný a barvitý, řekla jsem UMĚNÍ INTIMITY…. Ano!!! To je přesně ten název, který vstoupí do našeho nitra a rozezní tu správnou strunu.
Od té doby „nabízím“ UMĚNÍ INTIMITY….

Na začátku to byla práce se sexuální energií a sexualitou, ale s mým posunem a vývojem, kultivací sexuální energie a změnou vnímání jsem začala přicházet na to, že intimita není jen sex. Je to něco daleko hlubšího, něco daleko intimnějšího a jemnějšího, něco co nás a naší duši vyživuje…
INTIMITA JSME MY…je to naše podstata, která je čistá a nevinná a je odjakživa naší nedílnou součástí. Jen jsme s ní ztratili kontakt. A jednoho dne, se dostaneme do bodu, kdy začneme cítit, že i přes to, že máme v životě vše, nám „NĚCO“ schází… No a Ti odvážnější z nás začnou hledat co to asi je… :o)

Intimita je přirozenou potřebou každého člověka.

V době, kdy jí objevujeme se o ní přirozeně chceme dělit s druhými lidmi.
Sdílíme s nimi, ale narážíme na nepřijetí a nepochopení. To vede k tomu, že se své intimitě uzavíráme a popíráme sami sebe, potlačíme se ve své přirozenosti. Světu pak vystavujeme jen tu část sebe sama, která může být přijata. Oddělíme se od života a přestáváme být šťastní. Někteří z nás se s tím nechtějí smířit a začínají znovu hledat cestu k sobě sama, bez ohledu na to co si o nás svět myslí. Odkládáme masku, kterou většina z nás nosí a teprve pak přichází pocit svobody a úlevy. Už nemusíme hrát hru, která je nám cizí a tím si znovu dovolíme být intimní a zranitelní.
Být intimní sám k sobě znamená zpřístupnit a otevřít si svůj vnitřní svět a to i za cenu, že to může bolet. Intimita totiž vychází z absolutní odevzdání, protože jinak to nejde. Během svého života jsem zjistila, že jsme buď ve STRACHU, NEBO V LÁSCE…
Nic jiného není…:o.

INTIMITA…máte pocit, že je součástí Vašeho života? Lépe řečeno, přirozenou součástí života.. .?
Co je to vlastně INTIMITA…? Co vše v sobě skrývá a kam až sahá…? Kde jsou její hranice..?
A co jsou vlastně ty hranice…?

Pojďme se společně ponořit do tajů intimity života…
Se slovem intimní se v dnešní době setkáváme většinou pouze ve spojení s intimními partiemi…
dodala bych bohužel… :o(
Ne, že by intimní partie byly něco „špatného“, to rozhodně ne, ale intimita je „NĚCO“ daleko hlubšího, intenzivnějšího a pro nás přínosnějšího…výživnějšího. Je výživou pro naší duši.
Dnešní doba je primárně zaměřená na myšlení, na hlavu a logiku, je dynamická, jangová a neustále nás žene vpřed… Ale ruku na srdce, nemáte už někdy toho věčného analyzování a rozebírání, pojmenovávání všeho co se nám děje dost…? Nejste z toho už unavení…? Kdy jste naposledy vypnuli hlavu…? Znáte vůbec ten pocit, kdy máte prázdnou a klidnou mysl..?
Právě proto je tak v oblibě sex. Pro tu chvilku „ticha v hlavě“ v okamžiku orgasmu a bezprostředně po něm. Co se to vlastně děje při orgasmu…? Slastné pocity nás strhnou natolik, že plně vnímáme své tělo…TĚLO, NE HLAVU. Vnímáme SEBE….jsme ve spojení se sebou, se svým nitrem, se svou intimitou. A přiznejme si, že je to nádherné, opojné, slastné a vyživující…
Co takhle mít orgasmus stále…? Nádherná představa… Myslíte, že to není možné..?
Ale je… A v následujících řádkách se Vám pokusím zprostředkovat dotek intimity…

K tomu abychom mohli vnímat/cítit svou intimitu, bude nutné pustit se pevných základů svého světa, který nám vytvořila naše mysl…
Jen ve chvíli plného uvolnění budeme mít možnost vstoupit do své vlastní intimity…
Povím Vám příběh. Čtěte prosím následující řádky a pokuste se nad nimi nepřemýšlet…
Nečtěte jen slova…vnímejte obsah. Po skončení příběhu si jen zavřete oči a nechte jeho
sílu na sebe působit. Nechte ho vstoupit do Vašeho nitra…

Kdysi dávno ve vysokých horách hnízdil pár překrásných orlů. Hnízdo měli postavené na nejvyšší hoře, odkud každé ráno vycházelo slunce a jeho odraz v horském jezeře, které se rozprostíralo na úpatí této hory byl dechberoucí…Celé dny trávili vznešeným létáním na blankytně modré obloze, kroužili kolem sebe a jejich svobodný hlas se nesl krajinou. Jednoho dne samice snesla do hnízda vejce a pár se tak těšil až se vyklube plod jejich lásky, který se ukrýval pod tlustou skořápkou. Dny plynuly a najednou bylo slyšel tenké klepání na skořápku zevnitř. Přišel den D…
Oba orlové čekali až se mládě vyklube z vajíčka, ale stále bylo jen slyšet slabounké klepání zevnitř. Trvalo to několik dní a pak se „matka“ rozhodla pomoc. Svým tvrdým zobákem klepla do spořápky, ta pukla a uvnitř byl malinký, holý a úplně slabý orel… Oba rodiče se na sebe podívali a s láskou ho schovali „pod svá křídla“ a s láskou o něj pečovali. Oba se střídali v krmení a i přes to, že se za celý den nezastavili, ptáček ne a ne vyrůst. Stále seděl vyděšeně na jednom místě a hnízdo ani na kousek neopustil. Takhle to trvalo mnoho dní a rodiče už byli vyčerpaní, už byl čas, aby opustil hnízdo. Pobízeli ho, aby se pokusil létat. Trpělivě mu maminka s láskou zobákem čechrala peří a dodávala mu odvahu. Jen malý orel se stále bál, měl strach, ale ze všeho…
Až jednoho dne… Ráno s úsvitem slunce rodiče opět vylétli do krajiny, ale už se nevrátili….
Mladý orel tak zůstal sám. Stále vyhlížel z bezpečí hnízda, zda rodiče neletí s potravou, ale nikdo
se nevracel. Slunce zapadalo a začala být zima. Čekal, že se zase bude moci schoulit do teplé náruče svých rodičů, ale oni nikde. Noc byla hrozná. Bál se o svůj život a zima byla tak veliká, že málem umrzl. S prvními paprsky ranního slunce se začal hřát a vypadalo by to, že má vyhráno, ale jeho hladové bříško to vidělo jinak. Kručelo v něm a rodiče s potravou stále nikde. Čím déle nečinně vyhlížel, tím větší byl hlad v jeho těle. Přišla další děsivá noc… A další hladový den…
Malý ptáček slábl každý den víc a víc a když už byl skoro na pokraji sil, postavil se na nožičky a udělal krok na okraj hnízda. Pak další a další… Až stál na okraji strmé skály. Při pohledu dolů na jezero se mu rozbušilo srdce, když viděl ten veliký a nádherný svět zacítil ve svém nitru radost a měl pocit, že teď dokáže vše. Udělal krok do vzduchoprázdna a mávl křídly. Měl pocit, že poletí, ale opak byl pravdou. Padal a padal do hluboké propasti, až skončil v jezeře. Jak byl zesláblý voda ho úplně pohltila… Vzala ho do své náruče a stahovala ho níž a níž. Už ani nebojoval…
Jen se plně odevzdal…
A v tom okamžiku se před jeho vyhasínajícím životem objevila ryba. Plave kolem něj a ukazuje mu jak „mává“ ploutvemi a tím se pohybuje. Ukazuje mu to stále dokola a pobízí ho k pohybu.
Ptáček nesměle mávl křídly a tím se dal do pohybu… Mávl znovu a znovu a s každým dalším mávnutím byl silnější a silnější. Najednou věděl, že to dokáže. Pomalu se blížil nahoru a když se dostal až nad hladinu, svobodně zhluboka se nadechl… Vyčerpaný, ale šťastný seděl na břehu a věděl, že teď už dokáže úplně vše, že teď mu patří celý svět… Protože on je tím světem…
Žije… On je životem…
A to skryté nakonec…
Orlí rodiče sedí za vrcholkem skály a dívají se dolů na zmáčeného a zmoženého orlíčka.
A jejich srdce se raduje. Podívají se na sebe a mávnou křídly a s láskou v srdci odlétají do kraje… a

Může se zdát, že „ptačí příběh“ do UMĚNÍ INTIMITY nepatří….
Ale opak je pravdou. Orel symbolizuje svobodu. Každý z nás se v životě cítí jako malý, slabý a zranitelný orel, který potřebuje ochranu a vedení. Nejen rodičů, ale kohokoliv. Třeba tak populárních duchovních učitelů, průvodců, koučů nebo církve a jiných náboženství. Většina z nich se Vás snaží vést životem, radit Vám a rozhodovat za Vás.
Jenže ten krok do života, za Vás ani ten nejlepší guru neudělá… Ten musíte udělat sami.
Zralý průvodce na cestě do Vašeho nitra, by se měl zachovat jako orlí rodiče… Včas vyklidit „pole“ aby byla možnost to, co bylo předáno realizovat a zaintegrovat do života.
Dnes je bohužel na většině duchovního učení založený bussines, otevírají se stará traumata a zranění a každý si pevně pod „svými křídly“ drží své ovečky, protože mu neustálým hledáním přináší zdroj potravy…
Bohužel ne každá ovečka si to však uvědomuje a proto dochází k tomu, že ulpíváme na svých učitelích, na duchovních směrech a učeních, náboženstvích a slepě tak bloudíme něčím, co považujeme za život..
Ti odvážnější, kteří ten krok „do prázdna“ udělají, většinou spadnou dolů… A ve své zranitelnosti jsou pohlcení životem, bolí to, nemůžou dýchat… Stejně jako byl malý orel pohlcený a stažený pod hladinu jezera. A teprve ve chvíli, kdy s ním/s životem přestaneme bojovat a plně se mu odevzdáme, máme možnost se z jeho spárů vysvobodit a dostat se nad „hladinu“ a svobodně se nadechnout… Teprve pak budeme mít možnost zacítit sami sebe..

Nemějte tedy strach se plně ponořit pod hladinu, protože jen tam najdete sami sebe…
Jen tam můžete objevit svou intimitu… intimitu života…

Jednou jsem měla na tantrické masáži klienta…muže. Po úvodním rituálu jsme postupně přešli k masáži. Když jsem mu masírovala ruce, celý se rozvibroval a začal se chvět.
V tu chvíli se na mně podívá a říká : Co to je..??!!!
A já mu odpovím : „ To je tantra…“
On na to : „Ne, to jsi Ty a jsi ve mně…“.
Měl pravdu, nepopsala bych to líp. Díky jeho uvolnění a absolutnímu odevzdání došlo k úplnému splynutí… K tomu co je přirozené, leč bohužel v našich hektických život zapomněné…
Při spojení se svou intimitou je to naprosto běžné… Jenže kdo to dokáže…?
Kdo se dokáže plně odevzdat „životu“ a splynout sám se sebou…?
Kdo se dokáže úplně rozplynout…?
Žádné pevné hranice, žádné omezení, nikde nikdo jen my, sami se sebou…?
A toto považuji za podstatné. Možná i za to nejdůležitější v našich životech…DŮVĚRA.
Důvěřovat sami sobě, abychom se mohli plně otevřít své intimitě. Vytvořit si bezpečné prostředí sami v sobě, tak abychom se mohli naplnit sami sebou… Jen tak najdeme spojení s vlastní intimitou, se svým skutečným zdrojem.
Jen tak se stáváme plně svobodnými…
SVOBODA… O tom je tantra…
Spojení slov, které je v dnešní době velmi populární. TANTRA=SVOBODA a TANTRA=SEX….
a z této rovnice logicky vyplývá že…TANTRA=SVOBODA V SEXU.
Ráda bych to uvedla na pravou míru. Mám pocit, že je to špatně pochopeno… TANTRA=SVOBODA…svoboda bytí… Svoboda mysli… Svoboda je láska a láska je přítomnost…..
A k tomu abychom mohli být v přítomnosti, musíme být plně otevření své intimitě…
Jsme si plně vědomí sami sebe a tím nás nic nesvazuje…
Mnozí z nás si ale bohužel sami sebe nejsou schopní uvědomit. Už se neumíme „cítit“, vnímat se… Máme neustále aktivní mysl a jsme naprosto odříznutí od svého těla… A právě proto tantra pracuje se sexuální energií, spojuje nás s tělem… V okamžiku vyvrcholení, prázdná mysl… Jen my a naše intimita… Proto TANTRA=SEX

S intimitou a přítomností pracuje MUENA – hluboké učení lásky, které nás navrací zpátky domů. Vede nás zpátky do života, “vypíná hlavu“ a noří nás do hloubky srdce..
MUENA je česká „tantra“ současnosti, pracuje s tím co právě potřebujeme… Vede nás do svého nitra, do své intimity. Vytváří nám pevné a bezpečné prostředí pro to, aby se každý z nás mohl ponořit do hloubky srdce a plně si prožít vše, co v jeho nitru nosí.
Protože jen plně prožité má možnost odejít. Neanalyzujeme, nerozebíráme, nepojmenováváme… Nepoužíváme hlavu…JEN JSME…
Přestáváme hledat důvody a odhalujeme tím pravou příčinu.
Jen tak můžeme vystoupit z bludného kruhu starých programů a karmy.
Karmu rozpouští láska…
Jen tak se můžeme dotknout své intimity a ochutnat jemný nektar lásky… Žít…
Protože láska je dechem života…