NE VŽDY TO CO JE SVATÉ JE POSVÁTNÉ…

Nořím se do ranního rozjímání. Zavřu oči a zapluji hluboko do svého nitra. Svou pozornost zaměřím na svůj dech. Jeho síla mne při prvním nádechu po narození uvedla do života. Zázrak… Vnímám každý nádech a výdech. Skrze dech si uvědomuji spojení se životem. Nádech věnuji svému srdci a každý výdech světu kolem. Má mysl je absolutně tichá a s každým dalším nádechem se nořím do větší hloubky sebe sama. A najednou se to stane. Jsem tam… Dotek bytostného ticha. Ticho je všude ve mně, kolem mě…úplně všude. Zastavil se čas. Esence věčného života. Tak čistý a ryzí okamžik, snad prvotní dotek. Je naprosto posvátný. Není nic jen tento okamžik. Úplně prázdný a přitom plný pravdy. Miluji hloubku absolutního ticha, zde můžu spočinout a dočerpat. Posvátnost přítomného okamžiku. Dech života…

Procitám a v hlavě mi běží úryvek z textu písně, kterou napsal Míra, můj muž. „ Nádech a výdech a jsi tam, kde nikdo jiný není, za očima pravda v tichu, klíč k životu… „ Jedna věta a je v ní ukryté naprosto vše. Rozjímám nad tím, jaké v nás slovo posvátné vzbuzuje pocity. Když vyslovím slovo posvátný, mnohdy to způsobí, že se lidé stáhnou. Je to podprahová reakce, protože slovo posvátný /svatý je automaticky spojováno s náboženstvím a církví. Jaká škoda. Vždyť z posvátného okamžiku pramení život. Ale chápu to, mívala jsem to stejně. Dokud jsem se té posvátnosti nedotkla a neochutnala její esenci. Přemýšlím, zda je možné TO slovo nahradit nějakým jiným, které by ten prožitek plně vystihlo. Snad čistý, ryzí, bytostný? Mmmm, kořen tam je, ale stále tomu schází „něco“ navíc… Něco posvátného…:o)

Se slovem posvátný mám spojený hluboký prožitek přítomného okamžiku a proto jej používám. Plný prožitek s sebou přináší  dotek života.  S prožitkem pracuje i MUENA – UMĚNÍ INTIMITY. Otevírá bránu k prožitku přítomného okamžiku. Dotýkáme se svého srdce a za pomoci dechu a hlubokých prožitků se stáváme součástí posvátnosti přítomného okamžiku. Skrze své srdce vstupujeme na cestu života. Vnímáme nejen sebe, i vše kolem. Přijímáme poznání, že jsme součástí celku a jsme jedním. Absolutní svoboda a přijetí zodpovědnosti za to, co tvořím. Zmrtvýchvstání a znovuzrození… A bude líp…:o)