PRAMEN ŽIVOTA

Z čistého zdroje vyvěrá pramínek, slabý jak nitka. Jak ho spatřím, vyvolá mi úsměv na tváři a jemné chvění v celém těle. Vím, že tu je a přitom je takovou vzácností. Když ho vnímám sílí a stává se řekou života. Já stojím v jejím proudu a cítím jeho dotek na lýtkách. Je tak lákavý a opojný, že se chci položit a nechat se unášet. Jen tak si plout. Ale kam ten proud vede? A co když mě svede z cesty? Co když někde narazím na kámen? A nebo co když je po cestě vodopád..?! Co pak???

STOP!!!  Ztratila jsem spojení, necítím HO… Stojím v něm, ale už nejsem jeho součástí. Zavírám oči a obracím svou pozornost do sebe… Dolů na lýtka… A… Je tam, cítím ho!!!      Uff…,  vše je v pořádku. Zve mě k odevzdání a k pořádné jízdě. Pozvání je tak opojné a lákavé… V hlubokém tichu, jen roztáhnu ruce a po zádech odevzdaně padám do náruče života…