PROČ MUŽI DOMA NEPLÁČOU…?

Zranitelnost a síla..

Ve své praxi se často setkávám s muži, kteří se rozsypou jak domeček z karet. Přicházejí a na svých bedrech nesou ohromnou nálož. Po usednutí a krátkém spočinutí si dovolí odložit masku silného muže a pláčou. Pod maskou se skrývá malý chlapec, který neví co dál. Jen pláče… Z hloubky srdce… Nesmírně si takových odhalení vážím a cítim hlubokou vděčnost za to, že mohu být součástí absolutního obnažení do zranitelnosti.

MUŽ –  silný a pevný, “TEN” který ochraňuje, zaštiťuje ženu a vytváří prostředí pro život. Tvůrce a “TEN”, kdo vytváří hodnoty a zabezpečuje rodinu. Citlivý manžel a dobrý otec. Ufff… toto všechno nese “TEN”, který je ve svém nitru svobodou a prázdnotou. “TEN”, který není součástí života, je pouhý návštěvník. Při jakémkoliv volném okamžiku utíká do svého skutečného vesmírného světa, kde podniká výpravy za sněním a dobrodružstvím. Jako kdysi, když byl malý kluk. 

Ten samý kluk teď sedí naproti mě a pláče. Vedle sebe má odložené obří zavazadlo s nápisem ŽIVOT. Soucítím s ním a nesoudím. Na nic se neptám, není potřeba slov. V tichu vytvářím hlubokou atmosféru pochopení a bezpečné mateřské náruče, ve které může spočinout, vyplakat se. Na chvíli na sebe beru jeho zavazadlo, ať může dočerpat sám sebe a znovu se zrodit do své síly a povstat jako silný muž. Vnímám jak roste. Z malého chlapce se stává mladý muž a během chvíle je tu “TEN” MUŽ, který si hrdě a statečně nasazuje na svá záda obří zavazadlo, s nápisem ŽIVOT. Spojíme se pohledem a naše srdce se propojí v hluboké lásce a porozumění. Beze slov je řečeno vše…odchází plný síly na další výpravu…