ZTRÁTA CHUTI… Na cokoliv…

Apatie, zapomnění, odřezání od svých pocitů, sám sebe… Ztráta kontaktu se sebou, svou duší, citem, vnitřním světem…

Z nitra obracíme pozornost ven. Ve vnějším světě pak ochutnáváme cokoliv… A podprahově toužíme najít chuť života… Života v nás. Sousta, která vkládáme do úst, ale zanechávají divnou pachuť prázdnoty nejen na jazyku. A tak jíme… Ochutnáváme… Dál a dál… A snažíme se naplnit čímkoliv z venku. Jídlo, sex, drogy, alkohol, sport…A NIC! Malý prožitek jen v okamžiku “válení” sousta na jazyku. Když však polkneme, opět pachuť prázdna.

Proč je na jazyku cítit naplnění? Povalováním sousta na jazyku vychutnáváme, snažíme se rozeznat chuť..vnímáme, jsme součástí. Polknutím najednou vše končí… Necítíme chuť, je konec. Konec sportu, sexu, opojení… Proč také neumíme rozpoznat chuť života v konci? Je to snad strachem ze smrti? Je to snad proto, že nám od mala vštěpovali, že smrtí vše/život končí? No, ale je to opravdu tak? Co když teprve až koncem vše začíná..?

Nádech a výdech… Když končí nádech, přichází výdech… A po něm zase přijde nádech… A výdech… Začátek a konec…přirozený rytmus. Začátek a konec tvoří ŽIVOT, plný prožitku a rajské chuti… Přeji dobrou chuť…